top of page
Vyhledat

Největší mýtus o bilingvismu: Mají bilingvní děti v hlavě zmatek?

Aktualizováno: 28. 6.

Znáte to. Sedíte si spokojeně na dětském hřišti, srkáte studenou kávu, na kterou konečně došlo, a vaše tříleté bilingvní dítě se hrabe v písku. Najednou na vás otočí hlavu a s naprosto vážnou tváří zahlásí: „Mami, look jaký velký worm!“


Vy se pousmějete, protože víte, že vám právě oznámilo nález žížaly. Jenže paní na vedlejší lavičce zpozorní, vrhne na vás káravý pohled a vy vycítíte, co si myslí: „Chudák dítě, má v tom úplný hokej. Pletou mu hlavu dvěma jazyky a ono teď neumí pořádně ani jeden.“


Zní vám to povědomě?

Míchání jazyků – odborně nazývané code-switching, code-mixing nebo language mixing – je pravděpodobně nejvděčnějším terčem uštěpačných komentářů a nevyžádaných rad od okolí, a bohužel i častým zdrojem tajných obav samotných rodičů. Když dítě skáče z jednoho jazyka do druhého uprostřed jedné věty, vypadá to jako jasný důkaz zmatku.


Věda a moderní výzkumy ale ukazují něco, co by paní z vedlejší lavičky nepotěšilo, ale vás určitě ano. Je to přesný opak zmatku. Jde o účelné použití všech dostupných jazykových prostředků pro vyjádření myšlenky. Geniální, ne?



Co se v ten moment děje v bilingvní hlavičce?

Dítě obklopené více než jedním jazykem si přirozeně buduje dva samostatné jazykové systémy. Jeden pro češtinu a druhý například pro angličtinu. Jelikož ale většina bilingvních dětí nemá vyrovnaný přísun obou jazyků (například češtinu slyší osm hodin denně, zatímco angličtinu pouze dvě), je logické, že se nebudou vyvíjet stejným tempem.


Dokud dítě mluví v jednoslovných výpovědích, můžete si všimnout, že v jednom z jazyků má větší slovní zásobu než v druhém. Jakmile pak začne výrazy spojovat, může se stát (u některých dětí více, u jiných méně), že začne kombinovat slova ze všech jazyků, které zná. A právě v ten moment si starostlivá paní na dětském hřišti řekne, že v tom má chudák děcko chaos.


Ale dítě netápe. Ono naopak velmi efektivně a kreativně využívá veškeré dostupné zdroje, které má k dispozici. Ví, co chce říct, a najde pro to tu nejrychlejší cestu. Míchání jazyků je navíc u bilingvních dětí přirozená vývojová fáze, nikoliv patologie. Často se objevuje kolem druhého a třetího roku života, kdy dítě začíná tvořit první (více či méně) gramatické věty. Dětská slovní zásoba zažívá obrovský boom, ale ne nutně v obou jazycích vyrovnaně. Když dětem v jednom jazyce konkrétní slovíčko chybí, jednoduše si ho vypůjčí z druhého. K míchání navíc občas dochází i v případě, že dítě zná oba překladové ekvivalenty, ale na jeden z nich si zkrátka vzpomene dříve.


Tam, kde by jednojazyčné dítě mlčelo, protože slovo nezná, si ho bilingvní dítě vypůjčí z druhého jazyka. V lingvistice se takovému chování říká „pooling resources“, tedy společné využití zdrojů.


Každé dítě je originál

Mezi dětmi existují obrovské rozdíly v tom, do jaké míry jazyky míchají. Odborné texty uvádějí, že míra smíšených promluv se nejčastěji pohybuje mezi 0 a 30 %. To znamená, že zatímco některé děti míchají jazyky zcela výjimečně, jiné je kombinují poměrně často.

Míchání ale není černobílé. Je to dynamický proces, který se v čase vyvíjí. Pokud vaše dvouapůlleté dítě míchá jazyky téměř v každé druhé větě, nemusíte propadat panice. A už vůbec byste neměli jeden z jazyků vynechat s myšlenkou, že si to dítě musí v hlavě nejdříve „utřídit“. Zbytečně byste ho připravili o možnost dále se ve slabším jazyce rozvíjet.


Lze předpokládat, že pokud bude mít dítě i nadále kvalitní přístup k oběma jazykům, bude si rozšiřovat slovní zásobu a rozvíjet gramatické schopnosti, objem smíšených promluv se bude postupem času přirozeně snižovat.


Tři rychlé rady, jak reagovat na míchání jazyků:

Co tedy dělat teď, když vaše dítě neustále chce water a nemá jacket?

  1. Nepropadejte panice a buďte shovívaví: Když dítě řekne „Já chci agua,“ netrestejte ho a neříkejte: „Ne, říká se voda.“ Stejně tak nelpěte na tom, aby se dítě okamžitě opravilo a celou větu zopakovalo správně. Příliš přísná výchova může v dítěti vyvolat obavy a nechuť daný jazyk vůbec používat.

  2. Použijte techniku zrcadlení: Soustřeďte se více na obsah sdělení než na jeho formu. Odpovězte dítěti přirozeně a zopakujte větu správně v tom jazyce, kterým na něj mluvíte vy. Například: „Ano, tady máš vodu.“ Dítě tak uslyší správný vzor, ale nezažije pocit selhání.

  3. Buďte důslední sami u sebe: Vy sami jazyky ve svých větách nemíchejte. Pokud zrovna mluvíte česky, snažte se používat pouze česká slova. Pokud přepnete do angličtiny, nevkládejte do ní češtinu. Dítě si sice neosvojí jazyk „špatně“, pokud budete míchat i vy, ale pokud chcete, aby dítě jazyky nemíchalo, musíte mu poskytnout jasné a čisté jazykové vzory.

Až tedy příště vaše dítě vytvoří roztomilý jazykový hybrid, neberte to jako selhání. Berte to jako důkaz, že jeho mozek pracuje na plné obrátky a buduje si neuvěřitelnou mentální flexibilitu, ze které bude těžit po celý život.


Co nás čeká příště? Míchání jazyků jsme úspěšně uvedli na pravou míru. Co ale dělat, když strach z bilingvismu zajde ještě dál? V příštím článku se podíváme na strašák, který rodičům (a bohužel i některým lékařům) způsobuje nejvíce bezesných nocí: Způsobuje bilingvismus opožděný vývoj řeči?

Chcete mít jistotu, že vám příští článek neuteče, a zajímá vás, jaké další mýty věda už dávno vyvrátila? Zapište se do mého newsletteru a já vám dám vědět hned, jakmile vyjde pokračování.



Zdroje k tomuto článku:

York: Garland.
  • Nicoladis, E. (1994). Code-mixing in young bilingual children. Unpublished doctoral dissertation, McGill University, Montreal, Canada.
  • Quick, A. E., & Hartmann, S. (2021). The Building Blocks of Child Bilingual Code-Mixing: A Cross-Corpus Traceback Approach. Frontiers in Psychology, 12. 682838.
  • Verhoeven, E., van Witteloostuijn, M., Oudgenoeg-Paz, O., & Blom, E. (2025). To mix or not to mix? The relation between parental language mixing and bilingual children’s language outcomes. Bilingualism: Language and Cognition, 1–15. doi:10.1017/S1366728925100175


Komentáře

bottom of page