Způsobuje bilingvismus opožděný vývoj řeči?
Aktualizováno: před 4 dny
„Je mu dva a půl roku a mluví hrozně málo. Určitě je to tím, že na něj mluvíte dvěma jazyky. Raději s tou angličtinou přestaňte a mluvte jen česky, jinak nezačne mluvit nikdy.“
Slyšeli jste někdy podobnou radu? Možná padla od dobře mínící babičky, kamarádky na hřišti, nebo – co je nejsmutnější – z úst učitele, logopeda či pediatra. Strach, že bilingvismus způsobí opoždění řeči, je jako temný stín, který provází mnoho vícejazyčných rodin.
Když jednojazyčný sousedovic chlapeček ve dvou letech recituje básničky a vaše bilingvní dcera v téže věku operuje s padesáti slovy napůl v češtině a napůl v němčině, snadno propadnete panice. Výčitky svědomí jsou na světě: „Nebude teď kvůli nám opožděná?“
Pojďme se podívat na to, co o tomto strachu říkají tvrdá data a moderní výzkumy. Spoiler pro unavené rodiče: Ne, bilingvismus opoždění řeči nezpůsobuje.
Matematika bilingvní slovní zásoby
Kde se tento mýtus vlastně vzal? Vznikl z nesprávné vědecké metodologie. Ve dvacátých a třicátých letech minulého století se především ve Spojených Státech začaly provádět výzkumy jazykových kompetencí bilingvních dětí. Z pozorování plynuly jasné závěry, že děti, vyrůstající ve vícejazyčném prostředí mají opožděný nejen vývoj řeči, ale vývoj akademických (tedy školních) kompetencí. Háček je v tom, že tyto výzkumy testovaly jazykové kompetence dětí pouze v jednom konkrétním jazyce (v tomto případě v angličtině) a v mnoha případech se jednalo o děti, které se do nového jazykového prostředí dostaly teprve relativně nedávno. Je tedy logické, že v angličtině tyto děti nedosahovaly stejně dobrých výsledků jako jejich jednojazyční vrstevníci. Zároveň se v mnoha případech jednalo o děti imigrantů, kteří měli sami minimální vzdělání a jejich sociokulturní zázemí bylo výrazně horší než kontrolní skupiny jednojazyčných dětí. Jednoduše řečeno výzkumníci porovnávali jablka a hrušky a divili se, že hrušky nejsou dost kulaté a červené.
K podobným závěrům se docházelo i u malých dětí na základě analýzy jejich slovní zásoby. Když totiž vědci v minulosti testovali slovní zásobu bilingvního dítěte, měřili ji často pouze v jednom konkrétním jazyce (například v češtině). A v něm mělo bilingvní dítě logicky méně slov než jeho jednojazyčný vrstevník.
Jenže na bilingvní děti nemůžeme aplikovat jednojazyčné normy. Představte si, že jednojazyčné dítě má ve své slovní zásobě 100 českých výrazů, kdežto bilingvní dítě zná 60 českých slov a 50 anglických. Pokud se podíváte jen na českou slovní zásobu, zdá se, že zaostává. Pokud ale se sečtou všechna slova, zjistíte, že bilingvní dítě má celkovou slovní zásobu (total vocabulary) 110 slov. Je na tom tedy stejně, nebo dokonce lépe! Pokud bychom změřili počet konceptů (tedy významů – například cat a kočka jako jeden koncept - tzv. conceptual vocabulary), může se stát, že bude mít bilingvní dítě po určitou dobu méně konceptů než dítě jednojazyčné. Vězte ale, že dle vědeckých výzkumů je u dětí školního věku daleko důležitějším faktorem pro velikost konceptuální slovní zásoby jejich sociokulturní zázemí. Není tedy pravda, že by vícejazyčné děti měly nižší konceptuální slovní zásobu v každém ze svých jazyků. Mohou mít dokonce vyšší konceptuální slovní zásobu než jejich jednojazyční vrstevníci. Zásadní je to, v jakém prostředí vyrůstají, jestli tráví více času povídáním si o zážitcích ze školního výletu nebo koukáním na videa na Tiktoku.
Celkově vzato, bilingvní děti dosahují klíčových milníků vývoje řeči, jako jsou první slova nebo spojování slov, ve stejném věkovém rozmezí jako děti jednojazyčné. Jen s tím rozdílem, že svou kapacitu dělí mezi dva jazyky.
Když je v tom bilingvismus nevinně
Teď ale pojďme k tomu nejdůležitějšímu. Co když je dítě v řeči opravdu výrazně pozadu? Co když mu jsou tři roky, netvoří věty, jeho slovní zásoba je minimální v obou jazycích a komunikace vázne?
V takový moment rodiče často udělají fatální chybu: řeknou si, že je to „tím bilingvismem“, a rozhodnou se čekat, až z toho dítě vyroste. Nebo jeden jazyk pohřbí, aby mu ulehčili.
Bilingvismus je v tom ale nevinně. Pokud má dítě specifickou poruchu řeči (např. vývojovou dysfázii), opožděný vývoj řeči nebo jiný logopedický problém, projevilo by se to u něj, i kdyby vyrůstalo v čistě jednojazyčném prostředí. Vícejazyčnost sama o sobě poruchy řeči nezpůsobuje, ani je nezhoršuje.
Pokud máte reálné podezření, že vývoj řeči vašeho dítěte neodpovídá věku (nehledě na počet jazyků), je žádoucí navštívit klinického logopeda. Správný odborník se nenechá odbýt větou „to je tím bilingvismem“, ale posoudí komunikační schopnosti dítěte jako celku v obou jeho jazykových světech.
Kdy zbystřit?
Místo počítání slov se zaměřte na tyto signály. Navštivte odborníka, pokud dítě:
V roce věku nereaguje na své jméno, nerozumí jednoduchým pokynům nebo nenavazuje oční kontakt.
V roce a půl netvoří žádná srozumitelná slova (ani v jednom jazyce) a nepoužívá gesta.
Ve 2 letech říká jen pár slov a netvoří kombinace.
Ve 3 letech nespojuje slova do jednoduchých vět a nerozumí mu ani nejbližší okolí.
Pamatujte, že bilingvismus je dar a úžasný trénink pro mozek. Pokud vývoj řeči drhne, hledejte příčinu tam, kde skutečně je – a nebojte se požádat o radu odborníka. Vynecháním druhého jazyka problém nevyřešíte, pouze dítě připravíte o cennou součást jeho identity.
Co nás čeká příště? Strach z opoždění řeči často vede rodiče k tomu, že s vícejazyčnou výchovou raději vyčkávají. Říkají si: „Počkáme, až bude umět perfektně česky, a angličtinu/španělštinu přidáme až ve školce nebo ve škole.“ Je to ale správná strategie? Kdy je vlastně ten nejlepší čas začít a existuje okamžik, kdy už je „pozdě“? O tom si napíšeme v příštím článku.
Chcete mít jistotu, že vám další téma neuteče? Zapište se do mého newsletteru níže a buďte u toho, až vyjde pokračování (nebo až spatří světlo světa moje chystaná kniha o mýtech ve vícejazyčné výchově).
Zdroje k tomuto článku:
Baker, C. (2001). Foundations of bilingual education and bilingualism. Multilingual Matters.
Bialystok, E., Luk, G., Peets, K. F., & Yang, S. (2010). Receptive vocabulary differences in monolingual and bilingual children. Bilingualism: Language and Cognition, 13(4), 525–531. https://doi.org/10.1017/S1366728909990423
Camarata, S. M. (2015). Late-Talking Children: A Symptom or a Stage? The MIT Press. https://doi.org/10.7551/mitpress/10035.001.0001
Core, C., Hoff, E., Rumiche, R., & Señor, M. (2013). Total and conceptual vocabulary in Spanish-English bilinguals from 22 to 30 months: implications for assessment. Journal of speech, language, and hearing research: JSLHR, 56(5), 1637–1649. https://doi.org/10.1044/1092-4388(2013/11-0044)
De Houwer, A. (2009). Bilingual first language acquisition. Multilingual Matters. https://doi.org/10.21832/9781847691507
De Houwer, A., Bornstein, M. H., & Putnick, D. L. (2014). A bilingual–monolingual comparison of young children’s vocabulary size: Evidence from comprehension and production. Applied Psycholinguistics, 35(6), 1189–1211. doi:10.1017/S0142716412000744
Harding E., & Riley P. (2003). The Bilingual Family: A Handbook for Parents. Cambridge University Press. https://doi.org/10.1017/CBO9780511667213
Hammer, C. S., Morgan, P., Farkas, G., Hillemeier, M., Bitetti, D., & Maczuga, S. (2017). Late talkers: A population-based study of risk factors and school readiness consequences. Journal of Speech, Language, and Hearing Research, 60(3), 607-626.
Hart. B., & Risley, T. (1995). Meaningful Differences in the Everyday Experience of Young American Children. Baltimore, MD: Paul H. Brookes Publishing Co., Inc.
Jing M.; Ye T.; Kirkorian H.L.; Mares M-L.(2023). Screen media exposure and young children's vocabulary learning and development: A meta-analysis. Child Development 94(5), pp. 1398–1418, https://doi.org/10.1111/cdev.13927
Legacy, J., Zesiger, P., Friend, M., & Poulin-Dubois, D. (2018). Vocabulary size and speed of word recognition in very young French–English bilinguals: A longitudinal study. Bilingualism: Language and Cognition, 21(1), 137–149.
Patterson, J. (1998). Expressive Vocabulary Development and Word Combinations of Spanish-English Bilingual Toddlers. American Journal of Speech-Language Pathology. 7. 46-56. 10.1044/1058-0360.0704.46.
